Naděje zůstává 5. - ,,Nic není tak nesnadné jako najít vhodná slova pro velkou bolest."

10. června 2008 v 16:58 | Leandra |  --- Naděje zůstává
Hojky !! Další kapitola =D Njn. . . Jsem nenapravitelná" za to nemůžu =)))
V téhle kapče se toho stane vcelku hodně a je to docela stručně napsané - TUDÍŽ vím že to bylo moc urychlené =)
Co dál? Snad jen. . . . Se hezky usaďte, popcorn máte ?? a hybaj do čtení! A nakonce mi můžete nechat koment =) Budu móc ráda!
Lea . . . . ( tu písničku jsem si nemohla odpustit =) no jo jsem nenapravitelná, ale počkat, to už tu jednou bylo ne ? =D )
PS: Chyby i délu taky omluvte =D



,,Aáá. . .To nemá cenu! Nenaučím se to, nemám na to sílu ani nadání!" Kiařin rozvztekaný hlas se rozlehal skoro po celých Bradavičkách chodbách.
,,Slečno Collinsová, laskavě se uklidněte. Zhluboka se nadechněte a plně se soustřeďte!" kázala profesorka.
Kiara se oddávala naprosté uvolněnosti. Ještě chvíli a zvládla by to! Jenže to by se nesmělo ozvat zaklepání na dveře. V dívce hrklo, i kdyby to byl samotný Brumbál tak mu zakroutím krkem! Vztekala se pro sebe.
,,Slečno Laroyová? Jsem tady na ty lekce zvěromagie." Ozvalo se chlapeckým hlasem zpoza dveří.
,,Samozřejmě pane Pottre. Pojďte dál!" vyzvala jej profesorka. Kiara se otočila na vetřelce aby se ujistila o svých obavách.
,,Tyy?" vyhrkli oba najednou. Načež je vyučující přerušila.
,,Žádné vrkání ve svých lekcích trpět nebudu!" pronesla přísným hlasem a každého odkázala do jiného rohu místnosti.
Namísto naprostého soustředění a snahy po sobě neustále, nevěřícně pokukovali.
,,Mládeži! Toto skutečně nemá cenu, budete muset chodit každý zvlášť! Pondělky tady slečna a středy pan Potter, souhlasíte?" než stačili něco namítnout pokračovala.
,,Jsem velice ráda, že nemáte nic proti. Nyní můžete jít" doslova je vyhnala z místnosti. Na cestě do společenské místnosti nepromluvili. Jen tak šli vedle sebe. Když se však Jamie zastavil.
,,Proč si mi nic neřekla ?" otázal se ji.
,,Já?! Já se to dověděla teprve včera ! Ale proč ty. . ."
,,Bál jsem se. Myslel jsem si, že by jsi mi nevěřila…" James pokračoval, ale Kia si vybavovala na chlup stejný rozhovor, který skončil utnutím dlouholetého přátelství. Denisse ji taktéž tvrdila to, že si myslela, že ji neuvěří ani slovo.
,,To stačí, to stačí." Zašeptala a zpod řas se na něj zahleděla.
,,Nezlobíš se ?" zeptal se ji upřímně.
Místo toho ho však políbila.
,,Beru to jako ne." Usmál se na ni.
*************
,,No tak Pottere ! Vrať mi to! Dělej !" smích Kiařiny přítelkyně doléhal až k ložnicím kde Kia odpočívala. Zabolelo ji u srdce to jak si James s ní a Lil hraje. Posteskla si po matce. V tuto chvíli by to byla právě ona kdo by ji poradil. Když tak přemýšlela o mámě z ničeho nic usnula. Byl to až proud ledové vody, který ji probral.
,,Coo?!" zalykala se celá promočená.
,,Tyyyy!" dodala, ale stále zůstala sedět na své ,,vodní" posteli. Její oči směřovaly k Blackovi který měl na svědomí celou tuto povodeň. Kolem něj stály i ostatní členové jejich skupinky.
,,Copak? Vytrhli jsme tě snad z nějakého nádherného snu?" promluvil Siri tak sladce, že se Kia divila, že se jí nezačaly kazit zuby.
,,Jo! Vyrušily!" promluvila a do očí se jí navalili slzy. Zdálo se jí totiž o mámě. . .
,,A o čem pak se ti zdálo Kiaruško?" zacvrlikal Black.
,,O domově" řekla polohlasně.
,,Kiaře se nám už stýská po mamince!" prohodil James, ale vzápětí by bral svá slova hned zpátky.
To už Kia nevydržela. Prudce se postavila a hleděla mu do očí. Lily se jí chtěla zastat, ale než stačila něco povědět, začala Kiara.
,,Jo stýská! Jak by bylo tobě Pottre kdyby ti zemřela máma? Co ? Nebo tobě Siriusi ?! Hm??? Jak by bylo vám?! Samozřejmě! Dva největší frajeři Bradavic přece můžou popichovat holku co ztratila jednoho z milujících rodičů! Jim je přece fuk že tahle HOLKA má taky city!! No ne?! Je mi z vás zle! Jak můžete být tak. . . tak. . . . Tak zlý ?! Teď mě omluvte! Sbohem!" odkráčela přes místnost a rychle vyběhla ven ze společenské místnosti.
,,A sakra." Zašeptal Sirius a zkousl si ret. James si prohrábl vlasy. Tentokrát to skutečně přehnali.
*************
,,Nenávidím je, nenávidím!" Kiara se procházela temnou nocí po pozemcích po hedvábných tvářích jí stékaly slzy žalu. Když ji došly síly svalila se na trávu a hleděla na hvězdy.
,,K sakru proč?" klela si pro sebe. Z nedlouhého přemýšlení ji vytrhl až přátelský hlas.
,,Ahoj" s cuknutím se otočila.
,,Reme…" pozdravila a pokusila se usmát. Jenže přes slzy a zlomené srdce to moc dobře nešlo.
,,Copak se stalo Ki?" zeptal se ustaraně, jelikož byl v danou dobu v knihovně.
Kiaru to tížilo na srdci, tak se mu vyzpovídala. Remus byl trpělivý posluchač. Když své trápení dopovídala objal ji okolo ramen a druhou rukou ji setřel slzy.
,,To bude dobrý" zašeptal ji do vlasů.
,,Děkuju" odvětila mu na oplátku.
,,Kio promiň, já už musím jít. Tak zase někdy. Měj se!" rozloučil se se svou kamarádkou a odběhl k hradu. Kia se postavila a dál se šouravým krokem procházela.
,,Kiaaroo!!" volal na ni někdo z pokojového okna. Dělala, že neslyší. Po hlase totiž poznala Jamese.
,,Teď nebo nikdy!" rozběhla se směrem k zapovězenému lesu. Odrazila se, skočila, a dopadla na zem. Dokázala to! Její sametově hnědá srst s tmavými odlesky byla teď jejím druhým tělem. Běžela a nehodlala se zastavit. Její nádherně tvarované mandlové - lví oči nabývaly zeleno šedé barvy. Zorničky se rozšířili. Tep se zrychloval a v krvi ji stoupal adrenalin. Konečně to dokázala! Proměnila se. Doběhla až k hranicím zapovězeného lesa. Na chvíli se zastavila a zapochybovala. Uši měla výhružně vzadu. Když zjistila že ji nehrozí žádné nebezpečí. Vběhla dovnitř. Pobíhala sem a tam, nabývala znovu naleznuté svobody a nezávislosti. Chvilkami ze v její hlavě rojily i myšlenky, po kterých toužilo její nové tělo představila si to, kdyby se mohla probíhat v Afrických savanách, ale tyto nereálné myšlenky se snažila vypustit z hlavy . Cítila že i uvnitř ji samotné je kousek lva. Kdyby se ji do cesty nepostavil On, neměla by ponětí o čase ani o tom, že byl už největší čas vrátit se. Dalším skokem se proměnila do své lidské podoby.
,,Ty?" řekl opovržlivě.
,,Jo! Já! Promiň na hádky nemám už nervy ani náladu!" ten jí tu scházel.
,,Já taky ne. Omlouvám se, že jsem ti zkřížil cestu" odvětil upřímně.
Toto nečekala. On se omlouval! Omluvil se jí a znělo to upřímně. Možná se pod tou slizackou slupkou schovává něco přátelského.
,,Luciusi?" promluvila znovu na něj.
,,Hm?"
,,Co tu vlastně pohledáváš?"
,,Já. . .Eh. . . No byl jsem se jen projít!" bylo ji jasné že lže.
,,Projít? Tak jo no.Já už radši půjdu." Znovu se dostala do své lví podoby. Neměla však v plánu odejít, nýbrž sledovat ho.
Když se Lucius ujistil, že je vzduch čistý. Popošel jen o pár kroků a znovu se rozhlédl. Kiara na něj hleděla zpoza křoví tak jako lvice pozoruje svou kořist. Znovu se dal do kroku. Ušel jen pár metrů a zastavil se před dvěma deštníky položenými na zemi. Dotkl se jej a rázem byl pryč. Kiaru to překvapilo. Proměnila se ve člověka a když se ujistila že není nikde nikdo. Přistoupila k té věci blíže. Chtěla se jí dotknout ale vyrušil ji naštvaný křik. Ucukla.
,,Hej ty! Vypadni odsud! To je moje přenášedlo !" křičel na ni někdo z dálky asi třiceti metrů. Bella! Napadlo dívku. Rychlostí blesku se dotkla deštníku. Zmizela stejně jako před chvíli Lucius. Žaludek se jí obracel do všech stran vlastní kadeře ji šlehali do obličeje. Ucítila dopad na tvrdou zem. Když otevřela oči. Snažila se alespoň trochu zorientovat kde to je.
Viděla kolem sebe stát asi tucet osob v černých kápích.
,,Kde to..?" než stačila dopovědět, někdo ji srazil k zemi.
,,Co tu pohledáváš?!" promluvil na ni chladný hlas.
Pohlédla do tváře právě jemu. Tomu kterého se bálo ministerstvo, rodinné klany kouzelníků a kouzelníci samotní. Jemu který měl na svědomí snad polovinu úmrtí v kouzelnickém světě.
,,Já. . . Odpusťte"
,,Budeme ji muset zabít?" zeptal se některý z nich s nadějí v hlase.
,,Zatím ne. A nebo…"
,,Prosím nezabíjejte mne ! Přišla jsem proto, abych se stala jedním z vás!" panebože, jsem skutečně skvělá lhářka! Perfektně jsem si to zavařila. . . pronesla v duchu a pro sebe se ušklíbla. ¨
,,Já vím" pronesl On. Ty víš jo? Ty víš? Nadávala si.
,,Už jak ses k nám přemístila, cítil jsem, že z tebe sálá zlo…" měla chuť mu vlepit a nebi začít křičet, že to není pravda, ona není zlá.
,,Budiž! Přijmeme tě mezi sebe, ale jen jedno klopýtnutí a…" svým ohyzdným prstem udělal gesto naznačující to, že ji zabijí . . . Byla v pěkném průšvihu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kayla Kayla | 10. června 2008 v 17:08 | Reagovat

paradni!!!!!!!!!!!!Honem napis pokracko co nejdriv prosííííííím!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 10. června 2008 v 17:50 | Reagovat

Cítím malérek a to velkej, fakt, že jo... Tak tohle nejde nechat jen tak uležet, POKRÁČKO!!! Please. ;o)

Docela mne to dostalo, sic jsem to tušila, že jak Lucius zmiznul, tak to bude ono, ale že bude tak lhát, to už jsem neodtušila. Teď mi jí je docela líto, chudák malá, jsem zvědavá, co udělá. Nejlepší by bylo, proměnit se v lvici a vzít nožky na ramena. Ju a jinak bezva, že jsi vybrala lvici. ;o) A Rem je osvědčenej posluchač, beztak na to má aji licenci... =oD

No již nemám co více řící, ale napísej pokráčko, ju? Nenapínej a písej. ;o) Jde ti to skvěle. =o)

3 Anusz Anusz | Web | 10. června 2008 v 18:24 | Reagovat

no leo, to ses předvedla!! :))))) to byl teda zvrat. Prosím!!! nenapínej nás a napiš další kapitolu!!! prosím!!!!

4 mystäry mystäry | Web | 10. června 2008 v 19:11 | Reagovat

me se to moooc libi!!!!! ale bez pokracka asi dlouho nepreziju!:D

5 Lia Lia | 10. června 2008 v 21:52 | Reagovat

ach to ma teda riaden problem..fuha..nechcela by som...neviem ako to che urobit..ale dufam,ze sa k nim NEPRIDA!

6 Theresa Theresa | 11. června 2008 v 20:51 | Reagovat

Teda zajimalo by mne, jak se z tohohle dostane ven.

7 Ronia Ronia | E-mail | Web | 12. června 2008 v 14:45 | Reagovat

Kia se pěkně zamotala do svojí lži. Zajímalo by mě, jak z toho vybruslí.

Ukecat by ho nešlo. Tatík je pěkně tvrdohlavej. To má po mně! ^^

8 Dráchule III. Dráchule III. | Web | 12. června 2008 v 16:02 | Reagovat

____________________________________$$$$

___________________________________$$$___$

___________________________$$$____$$$$

_________________________$$$$$$$__$$$$$$$$$$$

_______________________$$$$$$$$$___$$$$$$$$$$$

_______________________$$$___$______$$$$$$$$$$

________________$$$$__$$$$_________________$$$

_____________$__$$$$__$$$$$$$$$$$_____$____$$$

__________$$$___$$$$___$$$$$$$$$$$__$$$$__$$$$

_________$$$$___$$$$$___$$$$$$$$$$__$$$$$$$$$

____$____$$$_____$$$$__________$$$___$$$$$$$

__$$$$__$$$$_____$$$$_____$____$$$_____$

__$$$$__$$$_______$$$$__$$$$$$$$$$

___$$$$$$$$$______$$$$__$$$$$$$$$

___$$$$$$$$$$_____$$$$___$$$$$$

___$$$$$$$$$$$_____$$$

____$$$$$$$$$$$____$$$$

____$$$$$__$$$$$___$$$

____$$$$$___$$$$$$

____$$$$$____$$$

_____$$$$

_____$$$$ ####,____,####"

__"###,__,####"

___"####.####"_____,,,,,,,,,,,

____"######"____,########,,___####____,####

______####_____#####""####,__####____####

______####____,####____####_,####____####

______####____,###,____####__,####___####

______####_____"####,,####"____"####,,####

______####_______"######"______"######"

Pošli tudlencto všem svým SBéčákům.. Je to pro ně, aby věděli, jaká trůli lov bije ve tvém srdci, ééh, teda, aby věděli, jak moc je máš ráda :D Proto se taky má ruka rozhodla zvednout se, zmáčknout ctrl+c a ctrl+v, a následně si i něco malého připsat.. A nemysli si, pro MĚ to fuška teda je, když si uvědomíš, jak moc je tato věc líná xD

9 Leenikk Leenikk | Web | 13. června 2008 v 21:52 | Reagovat

No teda, paráda! fakt skvělý děj, sice trošilinku useknuté, ale někdy to prostě nejde! Ale fakt suepr kapč, moc s emi tahle povídka líbí. je super že si se vrátila:))

10 Nera Nera | Web | 15. června 2008 v 21:12 | Reagovat

Tak jo, četla jsem to, ale nepsala komentář! Tahle povídka se mi líbí a tahle kapitola taky tak. Už venku jsem ti říkala, jak se mi líbil popis její volnosti i o těch dešníkách..:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama