Naděje zůstává 3. - ,,Nemocné tělo potřebuje lékaře, nemocná duše přítele."

22. května 2008 v 19:16 | Leandra |  --- Naděje zůstává
Jaká jsem??????? Tak je tu kapitola. .. Co k ní? Je to kapitola. . .Chci ji věnovat všem kdo čtou a komentují. . .Moc prosím komentujte. . . Chtěla byych ať mě alespoň něco udělá radost. . .
PS : tu písničku jsem poslouchala při psaní, tak si ji poslechněte taky =)
Lea

Rozevřela víčka zalepená řasenkou. Nestihla se odlíčit. Smůla. Protáhla se na své prostorné posteli a zamžourala ven z okna. Chtělo ze jí brečet z té hádky, jenže uvnitř, někde v ní cítila naději. Cítila, že udělala dobře. Zhluboka se nadechla a zamířila do koupelny. Pohled do zrcadla ji však vylekal tak, že trochu vyjekla. Oběma rukama se opřela o umyvadlo a přiblížila se k zrcadlo blíže. Hrůza, pomyslela si. Vlasy ji trčely do všech možných stran, šmouhy od řasenky byli snad všude. Zatřepala hlavou a ladně odkráčela ke dveřím koupelny. Zamkla se a opět odpochodovala k umyvadlu. Ještě jeden vražedný pohled na svůj ubohý odraz a poté se otočila ke sprchovému koutu. Noční košili nechala lehce klouzat po svém vábném těle až se sesunula k jejím vytvarovaným kotníkům. Vstoupila dovnitř a zapnula sprchu, vodu po sobě nechala volně stékat, přála si aby to tak fungovalo i u jejích vzpomínek. Kapičky vody se jí usazovali ne snědých ramenech, sprchový kout vypadal, jako by ho pokryla hustá mlha. Otevřela dveře a pára se vploužila do místnosti. Zrcadlo bylo celé zamlžené, tahem ruky udělala prosvítající šmouhu. Opět viděla svůj odraz, ale nyní však, zde stála uplně jiná dívka než před tím, prameny mokrých vlasů těžce přepadávaly přes ramena, která měla bronzový nádech. Mandlové oči s nádechem zamračeného šedivého dne upřeně hypnotizovaly svůj odraz.
,,Kdo jsi ?" promluvila Kiara na dívku v zrcadle. Ta jen ve stejnou chvíli opakovala to co ona. Kdyby to tak věděla! Co kdyby se třeba jmenovala Nela ? Kia si představila jak se představuje lidem jako Nela Collinsová. To by nešlo. . . Jako Nela se viděla jako úplně cizí dívka.
,,Jsem Kiara. Kiara Collinsová" řekla hlasitě a hrdě se na zrcadlo usmála. Odraz ji také opětoval úsměv.
Odemkla dveře a jako letní vánek prolétla halou do svého pokoje. Zabalená v huňatém ručníku otevřela balkónové dveře. Vykročila na broskvovou dlažbu a ve vánku letního větru slastně přivřela víčka. Vešla zpět do pokoje, ale dveře nechala otevřené dokořán. Pokoj rázem ožil, když se vánek dostal i sem.
Kia otevřela almaru a hned po prvním šmátnutí vylovila nádherné šaty ve svěží zelené barvě. Lehounce do nich vklouzla. Zavřela pokojové dveře a jako víla se snesla po schodech. Tátovi sedícímu u stolu vlepila mlaskavou pusu na tvář.
,,Můžeme ?" vyklopila ze sebe energicky.
,,Zlato dej mi chvilku" lehce ji od sebe odstrčil a znovu se věnoval koblize a příloze Sport.
,,Jako, to mi chceš říct, že mě měníš za tuhle oprýskanou koblihu a pár novinových článků o tom, kdo a kde se honil za kulatým nesmyslem ?" zamračila se a ironicky zkřížila ruce na prsou.
,,Ne, jen ti chci říct to, že vyrážíme tehdy až se nasnídám" řekl sladce, Kiara protočila oči v sloup a posadila se naproti otce. Pozorovala jak mu po každém ukousnutí na tváři zůstalo pár drobečků. Musela se usmát.
Když táta dojedl oba se postavili a došli ke starodávnému krbu.
,,Fajn takže já si mám nabrat tenhleten prášek, říct Příčná ulice a mrštit ho o podlahu, chápu to dobře ?" zeptala se Kia už po osmé svého taťky, který ji to pořád dokola vysvětloval.
,,Ano drahoušku, tak už můžeš?" zeptal se netrpělivě.
,,No jo pořád. Tak dělám to poprvé ne?" ušklíbla se.
Vstoupila do krbu a zřetelně i když rozklepaným hlasem pronesla název ulice. Mrštila práškem o zem v krbu. Zelené jiskřičky snad byli úplně všude. Ani ne za dvě sekundy doslova vypadla na ulici. Hned za ni se přiřítil táta.
,,Téda" zvolala překvapeným hlasem.
,,Nějak tak" zašklebil se její otec. A vytáhl z kapsy kabátu list papíru.
,,Co je to ?" zajímala se Kiara a zvědavě natahovala hlavu.
,,Seznam věcí co ti musíme koupit, tvá máma myslela opravdu na všechno" posteskl si.
,,To máš teda pravdu. Tak vyrážíme!" zvolala a táhla ho k obchodu s kouzelnými hůlkami, kde se jich ujal starší stříbrovlasý pán. Držela v ruce snad tisíc hůlek. Když už to chtěla vzdát a opřela se o jednu z výkladních skříní, nechtěně drcla do stojanů a přímo do náruče jí spadla krabička ovázána světle zelenou stužkou. Otec se opodál bavil s prodejcem, tak Kia lehce zatáhla za fábor, opatrně nadzvedla víko a uchopila hůlku do ruky. Její tělo zaplavil pocit toho, že tahle je ta, ktero hledala.
,,Tati?"
,,Hm?"
,,Mám ji. . ." zašeptala
Obapánové k ní loudavým krokem dorazili.
,,Tak to je ona ?" zeptal se kouzelník.
,,Nejspíš" promluvila tichým hlasem.
Prodávající jen uznale kývl.
*********************************
Za chvíli měli vše co potřebovali. Trmáceli se po Příčné ulici. Kiara pozorovala výlohy nejroztodivnějších obchodů. Chýlil se večer tak vyrazili domů. Když se objevili u sebe v krbu namáhavě vzdechly.
,,Nemůžu uvěřit tomu, že zítra mě čeká úplně jiný život" zatřepala nevěřícně hlavou.
,,To já taky ne. . . Běž se sbalit, až zítra ráno splašeně nehledáš třeba hábit!" pousmál se táta a Kia vyrazila se všemi věcmi do pokoje.
Všechny věci pečlivě sbalila do taktéž zakoupeného kufru. Vše bylo za hodinu hotové a dívka mohla ulehnout. Když zamhouřila víčka ihned se vydala do říše spánku. Spokojenost jí však dlouho nevydržela co chvíli se probouzela. Byla nervózní z nadcházejícího dne. Ale za chvíli již opět klidně spala.
*********************************
,,Vstávej zlato" někdo vtrhnul do pokoje a snažil se jí vzbudit.
Kia jen něco nepatrně zamumlala a převalila se na druhý bok. Někdo ale byl tak škodolibý, že ji stáhl přikrývku. Chvíli se ještě nadějně zmítala na posteli, ale nedalo jí to. Za necelou čtvrt hodinu byla vzhůru. Převlékla se a upravila. Kufr již byl pod schodištěm. Sestoupila schodiště a zasedla ke snídani. Když do sebe hodila poslední sousto vystoupila i s kufrem před dům do slunečného světa. Otec již byl nachystaný v autě. Stačilo jen nasednout a vyrazit. Tak i udělala. Za chvíli byli na nádraží King Gross. Kde se rozloučili. Táta spěchal do práce.
,,Mám tě ráda tati" zašeptala když mu visela kolem krku.
,,Já tebe taky Kiaro. Pamatuj, když budeš cokoli potřebovat ozvi se." Kia odstoupila od auta a usmála se. Za chvíli byl automobil pryč. Zůstala sama. Vzdychla a otočila se směrem k nástupištím. Když vyla na místě. Zhluboka se nadechla a rychle se rozběhla proti zdi. Zavřela oči, ale za okamžik byla tam, kde měla být. Přímo naproti ní se tyčil skvostný vlak. Vlak do Bradavic. Kiara stála z pusou otevřenou úžasem. Točila se dokola a prohlížela si její budoucí spolužáky, vlak i rodiče loučící se se svými ratolestmi. Kiara raději vyrazila. Vstoupila do vlaku aby chytla, nějaké kupé, kde by mohla být sama. Vlak se pomalu začínal plnit tak si pospíšila. Měla štěstí. Kupé v zadní části vlaku bylo volné. Když za sebou zavřela dveře, radostně vyjekla. Posadila se k oknu a pozorovala dění venku. S klidné siesty ji však vyrušilo šoupnutí dveří a cizí hlasy.
,,Hele tady je volno!" slyšela zvolat nějakého mladíka. Otočila se aby pohlédla do tváře těm, se kterýma má tu čest sdílet kupé. Tvář se ji skřivila. Ani jeden z těch lidí ji nebyl sympatický. Měla z nich husí kůži.
,,Koukej nováček." Zvolala černovlasá dívka směrem k blonďákovi.
,,Všimnul by jsem si i bez tebe Bello!" štěkl chladně na dívku.
,,Jak se jmenuješ? Kolik ti je? Co tu vůbec děláš?" začali se o ní zajímat jeden přes druhého. Což Kiaře nebylo vůbec příjemné, ke všemu nechali otevřené dveře. Naprázdno polkla a prohlédla si ty bezcitné tváře které na ni zvědavě hleděli. Když však spatřila energickou dívku s lehce vlnitými hustými rašavými vlasy jak se prodírá kolem jejich kupé využila situaci , bud se ztrapní nebo najde kamarádku.
,,Heej ty!!" zavolala ze všech sil na dívku procházící kolem. Rusovláska nakoukla do kupé. Obličej se jí zkřivil nechutí.
,,Volal mě někdo ?" zeptala se příjemným hlasem. Všichni z kupé se na ni otočili. Kiara zrudla, ale dál pokračovala ve hře.
,,Jo já! No alespoň ahoj, ne? Držela jsem pro tebe místo jenže tihle se tu vecpali" Hrála Kiara. . . Nejraději by si v té chvíli nafackovala. Baví se s někým koho vůbec nezná.
,,Ahoj"zvolala dívka a přišla k ní kde ji objala. Kiara netušila co se to děje. ,,To vůbec nevadí víš ty co? Pojď vzadu bude určitě nějáké volné kupé" řekla zrzka a tahala Kiaru za rukáv ven do chodby. Když byli pryč z té jámy lvové Kiaře se ulevilo.
,,Díky!" zvolala vděčně.
,,Ale to vůbec nestojí za řeč, chápu tě, že jsi tam s nimi nechtěla být, hlavně se k nim nepřipleť ani v Bradavicích!" vysvětlovala zachránkyně.
,, Ale přesto díky" Kia se na ni nesměle usmála.
,,Jak se vůbec jmenuješ?"
,,Kiara Collinsová"
,,Já jsem Lily, Lily Evansová" usmál se upřímně dívka. ,,Znáš tu někoho?" zeptala se Kii. Ta jen smutně zakroutila hlavou.
,,Tak teď už jo! Pojď." Zatahala ji za mikinu a Kia šla za ní.
Došli ke kupé kde seděla partička tří kluků. Každý z nich si ji pečlivě prozkoumával. První ji studoval přes brýle posazené na nose, střapaté vlasy mu odstávaly a na tváři mu pohrával ležérní úsměv, na druhém mohla Kiara oči nechat. Měl temné vlasy a uhrančivé oči. Prostě typický Cassanova pomyslela si. Třetí kluk, ten měl na sobě otrhaný kabát, ale měl své kouzlo, Kie se zalíbil hned od začátku.
,,Tohle je Kiara" postrčila ji Lil dovnitř kupé. Kiara přemohla svou stydlivost a začla se s kluky seznamovat. Hned si padly do oka. Vlak se rozjel a Kiara usedla mezi Lily a kluka majíc špinavé blond vlasy a nádherné oči, ve kterých bylo tolik tajemství a bolest, jak se dověděla jmenoval se Remus. Cest probíhala aktivně. Kiara se smála slovní strkanici mezi Jamesem a Lily. Sirius si Kiaru chtěl připsat na seznam svých obětí. Jenže ta mu moc pozornosti nevěnovala. Užívala si jejich společnost. Společnost přátel.
Když její pohled zabloudil k Remusovi, usmála se. Opíral se o okno a byl začtený do nějaké zajímavé knihy, protože je částečně nevnímal.
,,Hej. . .Znáte Denisse? Denisse Ileenovou?" přerušila je.
,,Jo" kývli všichni a udělali znechucenou grimasu. ,,Chodí nám s tím slizounem Aaronem, neboli pravou rukou od Luciuse" Kiara se dověděla kdo je Lucius. Tudíž jí byli Aaron i Deniss ukradeni.
,,Jsme tady" pošeptala Lil. Kiara se zasněně podívala z okna. Měla z toho skvělý pocit, pocit toho, že začíná znovu a dobře.
******************************
Zástupy studentů seděli u stolů, rozdělených podle kolejí. Kiara nevěděla kam patří, tak si prozatím sedla ke svým novým přátelům. Přála si zůstat s nimi, když se však Velkou síní roznesl ten majestátný hlas ředitele školy, volající její jméno, musela vstát a vyjít na vyvýšené místo. Brumbál ji potřásl rukou a s upřímností v očích pronesl.
,,Je mi líto Vaší matky Kiaro. Byla to nadaná čarodějka a skvělá žena" pronesl a poté ji vybídl ť usedne na stoličku. Tak se stalo. Kia věděla co jí čeká. Moudrý klobouk. Brumbál jí ho opatrně posadil na plavou hlavu.
,,Hmmm" ozvalo se z klobouku. Kia sebou cukla.
,,Kam s tebou??? Tvá matka byla v Nebelvíru. ." mumlal klobouk.
,,Jenže ty jsi jiná než tvá matka. Máš ještě více nadání než myslíš. . ."
,,Máš schopnost o které zatím nevíš"
,,Tak tedy. . .Ať je to. . . . ." Kiara prosila v duchu ať je to Nebelvír.
,, NEBELVÍR!!" zvolal klobouk, který jí Brumbál v zápětí sundal. Ohlušující tleskot a jásot lidí u Nebelvírského stolu nebral konce. Všichni Kiaře třásli rukou a objímali se, seznamovali a byli rádi, že jim zde přibyl nový přítel.
*******************************
,,Můžu si vzít tu postel u okna? Žadonila Lily když byli ve svých komnatách. Kiara protočila oči v sloup.
,,Jo je tvoje" vyprskla smíchy i když nevěděla proč. Lil to naštvalo a hodila po ní polštářem. Tím se rozpoutala surová polštářová bitva. Dívky v záchvatu smíchu a vyčerpané padly na své postele.
,,Mám tě ráda Lily" řekla Kiara z ničeho nic. Lily se usmála.
,,Já taky! Jsem ráda že jsem tě poznala!" řekla vážně, ale pochvíli se znovu svíjeli v křečích ohlušujícího smíchu.
,,Oblíkni se!" zvolala Lily najednou.
,,Co? Proč?" nechápala její spolubydlící.
,,Je večeře ty trumpeto!"
Po chvíli obě dívky zavěšené v sobě vstoupili do Velké síně a s chutí se pustili do jídla. Lily i kluci už byli po jídle, ale chtěli počkat na Kiu.
,,Né, to je v pohodě, jen běžte já vás dohoním!" slíbila Kiara a v klidu dojedla porci. Zničehonic si všimla lístečku zastrčeného pod talířem. Když jej otevřela stálo na něm pouze stručně : Čekám tě ve 23:00 u Famfrpálového hřiště.
Kiara přemítala od koho to mohlo být, ale na nic nepřišla.
Došla k pokoji a s vrznutím otevřela dveře. Vymluvila se na to, že jí není dobře a šla si lehnout. Po chvíli dorazily i ostatní spolubydlící, které za chvíli usnuly. Kiar nezamhouřila víčka. Když její zrak zabloudil k nástěnným hodinám. Zvědavost ji přemohla a Kiar potichounku vyrazila. Loudala se po pozemcích a když byl čas vyšla vstříc hřišti.
Stála tam a čekala, za nedlouho ji někdo zakryl oči. Kiara se otočila a úžasem otevřela ústa. Ctitel si ji přivinul k sobě a něžně ji políbil Kiaře se tou slastí zježili chloupky na krku. Když se od něj odvinula zadívala se mu do očí.
,,Ty ?" pronesla a s nezkrotným úžasem hleděla na . . . . . . .
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 22. května 2008 v 21:50 | Reagovat

Tak takhle to seknut, topa se dělá? Já jsem napnutá jak kšandy... ;o) To je nezkrotný, ale já si nemhu pomoci, prostě se budu dožadovat další kapitolky... Urychleně, budu tě bombardovat... Ještě nevím jak, ale já na něco kápnu... =o)

Jinak ta kapča byla úpe skvělá a mocka se mi líbila... ;o) Fakt rychle dalšííí... =o)

2 Jenny Jenny | Web | 23. května 2008 v 12:44 | Reagovat

Co ten konec? =O Takhle to seknout!! :) Jinak kapitola se mi moc líbila...hlavně ten začátek s tím zrcadlem, to mě zaujalo...jinak celý moc pěkně napsaný, těším se na další kapču!!

3 Ronia Ronia | E-mail | Web | 23. května 2008 v 14:16 | Reagovat

Tipuju, že je to Sirius, Lucius nebo Aaron. Hm, ktereh z nich? Ááá, proč si to musela tak useknout? Dej sem rychle další kapitolu!

4 mystery mystery | Web | 23. května 2008 v 14:26 | Reagovat

souhlasim! ksakru tak kdo jako?:D rychle pokracko :D

5 Nera Nera | Web | 23. května 2008 v 18:21 | Reagovat

Tak, poslouchej mě ta, ta, ta......Barunko! Okamžitě, rozumíš, okamžitě sem dáš další kapitolu, jinak si mě neopřej, tě stáhnu zaživa z kůže!!!!

6 Kayla Kayla | 23. května 2008 v 18:29 | Reagovat

na koho?prosííííííííííííííím dalsi kapcu honem!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

7 Leenikk Leenikk | Web | 24. května 2008 v 11:30 | Reagovat

jaj takový konec? hej barůůů, já ybch tě hnala pohrabáčem!!!

Asi sid ělám marné naděje, že je to remus, co? Buď to bdue Lucík nebo ten Aeron, nebo jak se to píše! Halvně rychle a nenapínej nás! :))

8 Theresa Theresa | 24. května 2008 v 14:07 | Reagovat

...koho? Takhle to utnout. Dufám, že další kapča bude brzo. Moc pěkná kapitola.

9 Anusz Anusz | Web | 25. května 2008 v 12:30 | Reagovat

No Leandro? že se nestydíš, takhle to ukončit!!!! zaškrtím tě!!! ne sranda, kdo jiný by potom psal tuto povídku, že? Jen se nejdřív chci omluvit, že jsem si to nepřečetla dřív, promiň neměla jsem čas :-)))))) ale to čekání stálo za to!!! Mocse ti povedla fakt super!!!! ale ten konec.... mno.... rychle napiš další!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama