Naděje zůstává 1. - ,,To, co zemře, se už nikdy nevrátí..."

8. května 2008 v 15:20 | Leandra |  --- Naděje zůstává
Tááák, jsem zvědavá co na to řeknete. . . není nic moc uspěchané a celkově mimo =( . . . taky už sem vyšla ze cviku =) A komenty jasný? A prosíím omluvte chyby =) a omluvte i délku je to krátké. . . . ale komenty prosím vás =D


To je písnička, co si bude Kiara zpívat, mě se moc líbí, a nesmějte se, že je videoklip ze Lvího krále, jinak si mě nepřejte =)
,,Kiara Colinsová" představila se do telefonu. Stačila minuta, minuta ? I zlomek sekundy. . . Na to aby pochopila co se stalo.
,,Měla nehodu" ozvalo se z aparátu. Šedýma očima těkala po místnosti, sluchátko pevně přitisknuté k uchu. . .
,,Je v pořádku? " zeptala se. . . Na druhém konci nikdo neodpovídal. . . ,,Tak je v pořádku?" neudržela se a křičela.
Na druhém konci někdo hlasitě vzdychl ,,Bohužel" . Rozechvěl se jí spodní ret, upustila sluchátko telefonu a nehybně stála. Stála v kuchyni. . . V té kuchyni u které si každý den povídali co se přihodilo, smáli se spolu. . . Ale to zkončilo . . Místo tří jsou teď dva. . . Ona a táta. . .
,,Kiaro? Kiaro slyšíš mě ?!" ozývalo se mužským hlasem ze sluchátka, ale Kiara nereagovala. Mechanicky zvedla sluchátko z oprýskané podlahya zavěsila. Podívala se z okna. . . Perfektně upravovaná zahrada na terase bylo přichystané posezení. Vše připřavovala Ona. . . Kiařina máma.
,,Proč?" promluvila potichu Kiara. Slzy stákaly po tvářích a dopadaly na zem. Dívka zavřela oči a zhluboka se nadechla. . .
,,Mami" zašeptala zlomeným hlasem. Teď tu ale nebyl nikdo, kdo by ji chytil kolem ramen, zašeptal, to bude dobrý a políbil ji na narlžovělou tvář. Nebyl tu nikdo kdo by si hrál s jejími světle hnědými třpytivými vlasy. . Byl konec. . . Napořád. . . Kiara posbárala zbytky své síly a po dřevěných schodech se vydala do patra. Vyjít každý schod jí způsobilo utrpení. Lehce přejížděla po dřevěnám zábradlí s ornamenty. Došla na požadované místo. Rozhlédla se kolem dokola. . . Bylo jí tu úzko. . . To máma všechno navrhla tak jak to je doposud. . . Koupelna kuchyň i Kiařin pokoj byl její práce. Pohlédla na dveře ložnice rodičů. Težkým krokem sáhla na kliku a srdce se jí rozbušilo. Další z té množiny slz sklouzla na železnou , staromódní kliku. Přivřela víčka a otevřela dveře. Rozbrečela se ještě víc když k ní zabloudila vůně parfému její mámy. Zamířila ke ebenově tmavé skříni, která celkově ladila s ebenově . krémovým pokojem a otevřela dvířka. . . Tentokrát ji do nosu udeřila ještě intenzivnější vůně mámy. Prsten přejížděla po mamčiných šatech, když dojela ke středu skříně rozhrnula oblečení na strany a sedla si dovnitr. Ponořila hlavu do tolika vzpomínek co spolu zažily vnímala její vůni celým tělem. Zničehonic slzy zmizely. Opřela se hlavou o stěnu skříně a zavřela její dvířka. Seděla tu jen ve tmě a ve vzpomínkách. Zavřela oči. Pokrčila kolena a objaůa je pežemi. Položila si na ně hlavu a začala si pobrukovat písničku, kterou měla ona i její máma nejraději. Zachvíli umlkla. nevěděla kdy nevěděla jak, ale dostala se do říše spánku. Stála na nekonečně se rozprostírající louce a dřímala máminou ruku. Smáli se na sebe, hrály na honěnou a točily se dokola. Nevěděla jak dlouho takhle snila. Ale asi za dvě hodiny se s vrznutím otevřely dveře ložnice. Kiara se probudila a promnula si oči. Opatrně se postavila a otevřela dveře almary. Jemně vkročila do pokoje. Stála tváří v tvář svému otci.
,,Tati" zašeptala a z očí se jí opět začaly tlačit ty všemohoucí slzy.
,,Kiar" promluvil a objal dceru. Mačkal jí tak že málem vypustila duši. Cítila, že i on brečí. . . . Za chvíli měla zvlhlé rameno. ,,Budeme to muset zvládnout" šeptnul a Kiara se pokusila, i přes slzy usmát.
,,Kdy.. . ." nadechla se a zkusila to znovu. . ,,Kdy bude mít pohřeb?" promluvila skoro neslyšně. . .
,,Dnes. . . V 7 večer" polkl a zadíval se na dceru. ,,Měla by ses jít připravit. " řekl a zavřel za ní dveře.
Kiara stála za dveřmi ložnice a neslyšně se plížila k sobě do pokoje. Opatrně a potichu otevřela dveře a rázem je za sebou zavřela. Vzdychla. . . . Posadila se na světlou postel a schovala tvář ve dlaních. Zvedla hlavu a podívala se na hodiny, které dostala jako vánoční dárek, ukazovali 18:30 měla by se obléct. Otevřela skříň a hledala něco černého, nebo alespoň tmavého, ve skříni totiž převládali skoro jen světlé pastelové barvy. Avšak. . . Úplně v rohu byli složené černé šaty se špagetovými ramínky a véčkovým výstřihem. Oblékla si je a podivala do zrcadla. . Slušeli jí, ale to jí bylo jedno. Navlékla si silonové punčochy a učesala své kadeře tak, že se v letním slunci házeli odlesky jako diamant. Byla hotová, když na ní z přízemí zavolal přiškrceným hlasem tátá, jestli už je hotová. Seběhla schody a pohledem zavadila o něj. stál tam se zkroušeným pohledem upřeným do země. V černém obleku a s rudou tůží v ruce.
,,Můžeme" prolomila bolestné ticho. Vyšla z dmu a zamířila k přijezdové cestě, kde stálo stříbrné auto. Nastoupila si a nasedla na sedadlo spolujezdce. Otez zasedl vedle ní a nastartoval. Vyjeli, a však, cesta probíhala potichu. Dojeli na místo, kiara otevřela dveře a společně zamířili do kostela. Zasedli do prvních lavic a čekali. Za pár minut byla síň naplněna lidmi, kteří ztratili, dceru, tetu, kamarádku a předevsím žanu a matku. Kněží kázal o životě a smrti. Místnost zaplňovaly též vzlyky a pláč. Kněží domluvil a tím skončil obřad. Lidé se začali rozcházet a přáli jim upřímnou soustrast či nabízeli pomoc. Stáli tam a pozorovali rakev. Stáli tam půl hodiny hodinu či dvě, ale bylo jim to jedno, nechtěli se ještě loučit s milovanou osobou. Ještě tam chvíli stály a se zamlženýma očima se přehrabvali v té krabici všech vzpomínek aby zahnaly chmury, které je budou tížit do konce života.
,,Měli by jsme jít" promluvil její táta objal jí kolem ramen. Vyšli z kostela. . Bylo to za nimi . . Mlčky přijeli až k domu. Kiara vyběhla z vozu, stejnou rychlostí přeběhla přes dlm, až k sobě do pokoje, dveře zamkla na klíč svlékla se sebe šaty a v chumlu je hodila do kouta pokoje. Navlékla na sebe domáci oblečení a se slzami v očích se procházela po pokoji. Zastavila se u CD přehrávače zmáčkla šipku a z reproduktorů se začali linout slova a tóny písničky, co tak obě milovaly. Posadila se na postel a hlavu opřela o zeď. Začala si smutným hlasem prozpěvovat první slova písně. . .
,,Put your fait what you most believe in. . . Two worlds One family. . . Trust your heart. Let fate decide. . . To guide these lives we see. . . " a tak pořád dokola. . . Při refrénu zvedla hlavu a přestala brečet, postavila se a podívala se ven z okna. . .
,,Život jde dál. . ." pomyslela si a smutně se usmála. Někdo zaklepal n dveře. Kia sebou trhla a šla odmknout dveře pokoje.
,,Tati?" pohlédla na něj. ,,Tvá matka chtěla abych ti dal tohle. . . Kdyby se jí něco stalo, nechtěla ti o tom říkat, nechtěla, aby jsi byla jako ona" nerozuměla jeho slovům, ale natáhla ruku po obálce co on nastavoval. Usmál se na ni přes vlhké očí a zamířil do své pracovny. Držela v rukou dopis, co měl změnit její následující léta i budoucnost. Zacouvala do pokoje, s lehkým vrznutím přivřela vchodové dveře. Posadila se na zem, celým tělem stále naslouchla oné písničce. Konečně sklonila pohled dolů ke svým dlaním a dopisu. Obálka byla vytvořena ze zašlého papíru a na čele dopisu bylo rukou napsáno její jméno a adresa ze zadu byl dopis zalepen červeným voskem. Nevěděla co jí čeká a přesto cítila chvění v žaludku a vnímala rozklepané kolena a ruce. Pomalu dopis otvírala, když to bylo hotové vypadl z něj pergamen. Pozvedla jej a začla číst, nevěřila tomu, nevěděla co se děje. . . Četla si jej pořád dokola když pochopila to. . co právě přijala nebylo návratu. Upustila dopis který se klouzavým letem vznášel k podlaze podívala se znovu ven z okna zrovna zapadalo slunce a Kiara si pro sebe zašeptala. . .
,,Přijali mě na školu. . . . Na Školu Čar a Kouzel v Bradavicích. . . . . . . "
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jste rádi, že jsem zpátky ?

Jasně! Chyběla si nám.. 80% (32)
Aji jo. . . 5% (2)
Je mi to jedno 10% (4)
Ani ne 5% (2)

Komentáře

1 Kayla Kayla | 8. května 2008 v 18:12 | Reagovat

krasna povidka.Zacina to vazne zajimave uz se tesim na pokracko!!!!!!!!!!!!!

2 Anusz Anusz | Web | 8. května 2008 v 18:25 | Reagovat

No teda Leandro!!! To sis teda hodně pospíšila :-)) Krásná první kapča, tohle vypadá více než zajímavě, opravdu dobrý nápad... Jo a jasně, ráda se spřátelím :-)))

3 Ronia Ronia | E-mail | Web | 8. května 2008 v 18:48 | Reagovat

Tak to je skvěle napsaný! Kdy bude další? Honem, honem, je to napínavý. =) Jo, aby ch nezapomněla! Přidám si tě ke spřáteleným místo toho starýho blogu, jo?

4 Leenikk Leenikk | Web | 8. května 2008 v 19:00 | Reagovat

To je rychlost! Ale to je dobře!

Hódně zajímavé, moc se těším na další. A myslím, že si ze cviku opravdu nevyšla, pořás stejně skvělé. I děj i popsaní toho všeho.

Nicméně musím říct, že se mi to strašně špatně četlo. Fakt! prostě měla bys tam dělat odstavce místo těch teček a přímá řeč má být na novém řádku, potom je to mnohem, mnohem přehlednější.

Chtělo by to příště napravit,  ale to je jenom maličkost, takže rychle další!!!

5 Leandra Leandra | Web | 8. května 2008 v 21:04 | Reagovat

Kayla, Anusz, Ronia: moc díky holky. . . to potěší =)

Leenikk: tobě taky děkuju. . . njn poprvé sem to psala v blogu.cz a muzu s tebou jen souhlasit =) Protoze sem vzdycky psala ve wordu tak se mi to pslao lepe. . .

6 Jenny Jenny | Web | 9. května 2008 v 13:34 | Reagovat

Jasně, že si na Tebe pamatuju a tohle bylo výborný!! Sice smutný začátek,ale mooooc se mi to líbilo,jsem fakt zvědavá na další kapitolu!jen jediná věc, ty tečky mi tam moc neseděly

P.S: Změním si odkázek na Tvůj blog

7 Lucy Sallieri Lucy Sallieri | Web | 9. května 2008 v 17:52 | Reagovat

Páni, jsem zvědavá na další kapitolu, vypadá to zajímavě a už se těším, jak to bude pokračovat... Chudák ta její mamka. Je mi jí líto... ;o)

Ju a můžu mít jedno takové malé rejpnutí? O=o) je to ohledně toho designu... Je mocka pěkný. ale jen jestli bys ho trochu poupravila a nechala ho jakoby nahoře v záhlaví... Ono to písmo zatím, jde blbě číst... Ale jinak je mocka pěknej... ;o)

8 jaja jaja | 9. května 2008 v 18:58 | Reagovat

prekrasna kapitolka..poviedka je tiez skvela..paci sa mi..tesim sa na pokracko :)

9 P@paja P@paja | Web | 11. května 2008 v 13:45 | Reagovat

Ouchyouch, dobrý je to. Líbí se mi to, jen si prosím dávej bacha na překlepy a čárky. Od Pika to sice sedí, ale kazí to dojem a rejpnout si musím ;o) Tuhle písničku žeru, takže ses mi trefila do gusta. Jsem zvědavá, jak to bude pokračoat, i když už si něco domýšlím a doufám, že tam bude nějaká originální a zajímavá zápletka. Muhehe, good job... Tě pic a nehledej mě víc, goodbye my lover...

10 mystery mystery | Web | 11. května 2008 v 13:46 | Reagovat

WOW! to je hezky! fak super!

a doufam, ze pokracko taky bude:D

jo...a mas ve me pravidelnou ctenarku:D:D:D

11 Arriel Arriel | Web | 5. srpna 2008 v 11:08 | Reagovat

Páni, tohle je vážně zajimavý.............píše strašně pěkně :-) Jdu se vrhnout na ostatní kapitolky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama